Kaškova Zbraslav 2004
přehlídka jednoaktovek a krátkých jevištních útvarů
pořádaná s podporou MK ČR a hl. m. Prahy

1. Program přehlídky
2. Referát o průběhu a čestná uznání
3. Fotografie

nahoru

*****

2. Referát o průběhu a čestná uznání

Jako už tradičně, tedy o posledním listopadovém víkendu (27. a 28. 11. 2004), se uskutečnila přehlídka jednoaktovek a krátkých jevištních útvarů Kaškova Zbraslav v Divadle Jana Kašky na Zbraslavi. Ovšem letos adjektivum „tradičně“ mělo zvláštní příchuť, neboť za tisícíleté vody v roce 2002 bylo divadlo zaplaveno a mokrým živlem tak zničeno, že až po dvou letech, v nichž se uskutečnila náhradní Kaškova Zbraslav v Jinonicích a v Újezdě nad Lesy, se mohla přehlídka vrátit tam, kam po právu patří – do Divadla Jana Kašky. Zbraslavské – Zbraslavskou kulturní společnost a Městskou část-Praha Zbraslav – to stálo mnoho peněz, práce a starostí, ale všechno to úsilí stálo za to, neboť Kaškovo divadlo je krásnější a pro divadlo příjemnější než před povodní. Návrat Kaškovy Zbraslavi na Zbraslav při zahájení přehlídky náležitě ocenili jak zbraslavský místostarosta Filip Toušek, tak předseda ADA Ota Smrček.

Co letošní Kaškova Zbraslav přinesla: vystoupení 8 souborů, které předvedly 11 představení. Skladba to byla dosti pestrá – viděli jsme tu divadlo poezie, klasické jednoaktovky i divadlo jednoho herce.

V sobotu 27. listopadu sehrálo Divadlo Amatérů „Variace na italské téma“ od člena souboru Daniela Tůmy. Obě aktovky, z nichž bylo vystoupení souboru složeno, zaujaly především snahou dobrat se vlastního názoru na svět a jeho vyjádření. Obě si vzaly na mušku oblast umění s neblahým působením komerce. Zatímco „Gondoliér“ měl na mušce mezilidské vztahy v hereckém souboru, a byl proto inscenován jako pohled do zákulisí se (stínovým) jevištěm v druhém plánu, pak „Setkání v Římě“ traktovalo na osudu natáčení jednoho filmu tezi, že nejsou důležité ideje a cíle, nýbrž zdroje (finance). Na Zbraslavi diváky i lektory více zaujala „filmová“ aktovka, snad proto, že na rozdíl od „Gondoliéra“, který poněkud doplatil na střet prvního a druhého plánu, byla inscenačně soustředěnější a údernější.

Re(sus)citační skupina Ra Kaoma vystoupila s pásmem z básní a písní básníka Petra Musílka „Dobrý strom“ a byla pro většinu přítomných tak trochu zjevením – objevem dosud netušené básnické osobnosti. Samo provedení poezie trochu nerozhodně oscilovalo mezi konzervativně tradičním přednesem a divadelním uchopením poezie – to vše bylo proloženo poměrně slušně zpívanou poezií.

K žánrové pestrosti přehlídky přispělo i Divadlo času „Kázáním pátera Omibusa o hříších“, které napsal – jak jinak v tomto souboru – jeho principál Petr Lněnička. Tento v dobrém slova smyslu kabaretní výstup příjemně pobavil a vedle Petra a Renaty Lněničkových v něm překvapil hereckým výkonem jejich syn Martin, nejmladší účinkující přehlídky. Po stránce režijní má představení ještě jisté rezervy, což padá zřejmě na vrub faktu, že režisér hrál hlavní postavu.

„Klasické“ jednoaktovky na téma „není láska jako láska“ přivezl DS Refektář Sokola Jinonice. Ve zdramatizované povídce O´Henryho „Heloise musí z domu!“ šlo více o požitky kulinářské než o lásku, v Averčenkově aktovce „Drama v domě Bukinových“ zase víc o peníze. Přestože v obou představeních se vedle zkušených herců objevily i herci začínající, nebylo to na výsledku příliš znát, obě aktovky snesou náročnější kritéria. Na vyšší divadelní úrovni bylo „Drama v domě Bukinových“, které udrželo stylovou jednotu grotesky po celé představení, bylo podpořeno vyrovnanějšími hereckými výkony a propracovanějšími situacemi a bylo vrcholem přinejmenším prvního dne přehlídky.

V neděli 28. listopadu zahájil druhý den přehlídky soubor Rachtámiblatník „Dobou gotickou“ z Podskalského „Ženy v trysku století“. Soubor předvedl ze své inscenace jen tento příběh, trochu na úkor scénické výpravy, kterou tím ochudil. Zato zaslouží pochvalu za stylově vyrovnaný projev a za kostýmy. V hereckých výkonech a v režii byly ještě rezervy, které tento mladý a učenlivý soubor může jistě postupně odstranit.

Událostí druhého dne bylo představení „5x Cami“ v podání souboru D.S. Monde. Camiho krátké aktovky neustále přitahují mladé lidi, ale D.S. Monde se zde nesnažil jít za každou cenu za zdivadělněním literárních hříček a traktoval je někde na pomezí divadla poezie a divadla, a svým způsobem i živého naučného pořadu. Jednoduché, ale velmi účinné výtvarné řešení kostýmů i scény svědčí o výrazné imaginaci principála souboru Josefa Šedivého (vzpomeňme zde na Rybu ve čtyřech na Popadu 2003) stejně jako o smyslu pro zkratku. Přes jistou nevyrovnanost hereckého projevu představení působilo svěže a při troše úsilí může ještě podstatně vyrůst.

Divadlo jednoho herce zastupovala Nicolaiova miniatura „Voda a mýdlo“, která se na přehlídce objevila hned ve dvou provedeních. Zatímco pro velmi mladou členku D-clubu byl tento příběh čistotymilovné staré kriminálnice přes prokázané herecké schopnosti trochu  velkým soustem (zrazovalo ji její mládí a nedostatek životních zkušeností a z toho pramenící jistá nevěrohodnost), pak „Mydlibába“ v podání zkušené členky souboru Divadlo a Život byla přes insdisponovanost (horečka) téměř hereckým koncertem.

Přehlídku završila aktovka „Na služební cestě“ v podání souboru Divadlo a Život, která byla  velmi přijemným a podařeným závěrem přehlídky. Soubor hraje tuto aktovku v trochu měnícím se obsazení prý už třicet let, což nikterak neubralo chuti do hraní všem třem představitelům. Tuhle dvacetiminutovku jsem viděl už několikrát, pokaždé je trošilinku jiná, ale vždycky dobrá!

Na Kaškově Zbraslavi se nevyhlašuje pořadí souborů, oceňují se jen výrazné výkony či stránky inscenací, o to větší je zájem souborů o rozborový seminář, který soubory i tentokrát braly jako zdroj rad a inspirací. V lektorském sboru po omluvení se Miroslava Pokorného a Ladislava Valeše nakonec působili: Svatoslav Mahelka, Ota Smrček, Milan Špale a Luboš Šterc.

Čestná uznání
Po dvoudílném formálním a několikadílném neformálním semináři lektorský sbor na závěrečném hodnocení udělil čestní uznání:
* za úspěšný herecký debut Martině Kučabové (D-club),
* za roli Belzebubínka („Kázání pátera Omnibusa o hříších“, Divadlo Času) Martinu Lněničkovi,
* za režii „Heloise musí z domu“ a „Drama v domě Bukinových“ Otovi Smrčkovi (Refektář),
* za dramaturgický počin (RS Ramakao),
* za stylovou čistotu výpravy (DS Rachtámiblatník),
* za roli režiséra a režii „Setkání v Římě“ Michalu Moskaljukovi (Divadlo Amatérů)
* za inscenaci „Na služební cestě“ DS DaŽ,
* za herecký výkon Květě Salmonové (DaŽ),
* za inscenační uchopení „5x Cami“ Josefu Šedivému (D.S. Monde).

Kaškova Zbraslav se tedy vrátila do Zbraslavi, možná i proto, aby se v blízké době stala jedním ze dvou dějišť národní přehlídky aktovek a krátkých jevištních žánrů. Příslušná jednání o společném pořádání národní přehlídky mezi Amatérskou divadelní asociací a Svazem českých divadelních ochotníků byla již zahájena.

Ota Smrček

nahoru

*****

3. Fotografie

nahoru